Princip a fungování emisních povolenek

Emisní povolenka EU (EUA - European Union Allowance) je základním prvkem evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS). Jedna povolenka opravňuje jejího držitele k vypuštění jedné tuny ekvivalentu oxidu uhličitého (CO₂) nebo odpovídajícího množství jiných skleníkových plynů. Systém funguje na principu „cap and trade“ (zastropuj a obchoduj), což znamená, že celkové povolené množství emisí je omezeno limitem, který se postupně snižuje. Firmy, které spadají do tohoto systému, si musí povolenky primárně kupovat v aukcích nebo je získávají v omezené míře bezplatně, přičemž s nimi mohou na trhu volně obchodovat.

Vazba na dotace a veřejnou podporu

V kontextu evropských dotačních programů a podnikového financování hrají emisní povolenky dvojí roli. Na jedné straně představují pro energeticky náročné provozy nákladovou položku, která motivuje k investicím do čistších technologií. Na straně druhé jsou výnosy z dražeb těchto povolenek klíčovým zdrojem financování pro řadu dotačních nástrojů zaměřených na dekarbonizaci a transformaci ekonomiky.

Mezi nejvýznamnější programy financované z výnosů emisních povolenek patří:

• Modernizační fond: Zaměřuje se na podporu investic do modernizace energetických systémů a zlepšení energetické účinnosti.
• Inovační fond: Podporuje demonstraci a komercializaci inovativních nízkouhlíkových technologií a průmyslových procesů v rámci celé EU.

Dopad na přípravu dotačních projektů

Při administraci žádostí o dotace na modernizaci provozů je úspora emisí CO₂ často jedním z hlavních hodnoticích kritérií. Podniky, které realizují projekty na snížení energetické náročnosti nebo přechod na obnovitelné zdroje energie, mohou díky těmto investicím snížit svou potřebu nákupu emisních povolenek, což pozitivně ovlivňuje ekonomiku projektu.

Je však nutné upozornit, že pravidla veřejné podpory a metodiky výpočtu finanční mezery (funding gap) často vyžadují, aby byly tyto budoucí provozní úspory – včetně úspor za nákup povolenek – zahrnuty do finančního modelu projektu. To může mít v konečném důsledku vliv na maximální možnou výši přiznané dotace, aby nedocházelo k nadměrné podpoře (tzv. overcompensation).