Podpora start-upů v České republice vázne, patří k nejnižším v Evropě. Pomoci mohou nejen dotační programy

Evropská start-upová aliance (ESNA) ve své letošní zprávě o plnění standardů EU Startup Nations uvádí, že Česká republika je v plnění těchto kritérií na 22. místě z 24 sledovaných trhů.

„Hlavním problémem je, že v České republice vznikají jen dílčí projekty na podporu start-upů, které nejsou nijak centrálně koordinovány. Pro start-upy je tak složité vyznat se v tom, jak získat podporu, ať už na lokální úrovni nebo třeba pomocí různých evropských dotačních programů. Přitom právě start-upy jsou tím sektorem, který může lákat investice, podpořit výzkum a vývoj, a tím i celou ekonomiku,“ říká David Kotris, CEO enovation.

„Česká republika v tomto směru výrazně zaostává za Evropskou unií. A co hůř, EU zdaleka není lídrem, vrcholem start-upové scény jsou USA. A Evropa za nimi opravdu hodně ztrácí,“ dodal.

Studie ESNA uvádí, že plnění kritérií v České republice dosáhlo 38 %, meziročně o tři procentní body více. Hůře jsou na tom jen Bulharsko, Polsko a Slovinsko, průměr sledovaných zemí činí 61 % (loni 54 %). „Evropskými premianty jsou Francie a Španělsko, kterým ale rychle šlape na paty například Litva. Litevská start-upová scéna prošla obřím boomem především proto, že vláda i byznys si řekly, že těmi premianty jako země chtějí být také a cíleně na tom pracují. Navíc se jako malá země rozhodli pro užší specializaci a chtějí se stát východoevropským fintechovým hubem. Tímto rozhodnutím a následnou prací na zlepšování start-upového a investorského prostředí nám určitě mohou být inspirací,“ dodal Martin Jiránek, předseda České startupové asociace.

Deklarace Startup Nations Standard, ke které se Česká republika připojila v roce 2021, stanovuje osm prioritních oblastí, na které se má Evropa a jednotlivé členské státy při podpoře start-upů zaměřit. Řeší např. přístup k financování, HR témata, podporu při veřejných zakázkách, jednoduchost startu podnikání i digitalizace a inovace. Start-upy v ČR totiž nejsou v tuto chvíli nějak systematicky koordinovány, chybí jednotná národní strategie jejich podpory. Jednotlivé aktivity jsou roztříštěny mezi různá ministerstva, samosprávy, státní agentury i soukromý sektor.

„Soukromí investoři tady také nejsou tolik motivováni investovat do start-upů. A při nízkých investicích samozřejmě začínající firmy hledají možnosti i jinde. Právě již zmíněné Pobaltí je přesně regionem, kam míří velká část start-upové scény. A za ní se samozřejmě stahují i investoři. A tamní vlády jim jdou naproti různými investičními pobídkami. V tomto směru Česká republika jednoznačně zaostává,“ uvádí David Kotris.

V rámci mezinárodní scény se tak ukazuje, že české start-upy nejsou konkurenceschopné ve výzvách Evropské inovační rady, jejíž programy jsou a budou klíčovým nástrojem podpory průlomových inovací a rychle škálovatelných technologií. Právě ty mají potenciál měnit trhy, vytvářet nové tržní segmenty a posilovat globální konkurenceschopnost Evropy. Jedná se např. o programy EIC Pathfinder a EIC Accelerator, přičemž v posledním programu Pathfinder je jediný český projekt a v programu Accelerator žádný. Např. Nizozemí v posledním zmíněném má 11 projektů.

Mladé lidi právě celková složitost podnikatelského prostředí a jeho financování často odrazuje. Podnikatelský svět by tak měl být více propojený se vzdělávacím systém a výzkumem.

Jednou z cest, jak výrazněji podpořit rozvoj start-upové scény je důslednější využívání evropských a mezinárodních programů. V rámci stěžejního dotačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost je pro české firmy připraveno celkem 81,5 miliardy korun, na velkou část z tohoto objemu si mohou sáhnout i start-upy.

„V rámci tohoto programu se otevírají průběžně jednotlivé aktuální dotační výzvy. Nyní např. start-upy mohou využít program Marketing, kde mohou start-upy získat až 2,45 milionu korun na pokrytí externího poradenství vedoucího k rozvoji a růstu malých firem. Podobné dotační programy přitom zpravidla nejsou určeny jen pro opravdu začínající start-upy, mohou si na ně sáhnout i firmy s maximálně 7letou historií,“ upozorňuje David Kotris.

Start-upy přitom mají omezené kapacity, dotační systémy jsou pro ně často složité a byrokraticky náročné. „Dotační svět zůstává stále ve velké míře nepřehledný a pro firmy složitý. Do českých firem jsme již přivedli téměř 60 miliard korun, naším cílem je podpořit výzkum a vývoj, investice a tím celkový rozvoj Česka. Pokud chce být Česká republika vnímána jako úspěšná země, tak větší podpora start-upů je přesně tím faktorem, který ji může odlišit,“ uzavřel David Kotris.

Podobné dotační programy pomáhají pokrýt většinu nákladů, které start-upy řeší. Nejsou ale určitě jedinou cestou k větší podpoře začínajících firem, celkově je nutná větší koordinace a spolupráce napříč státní správou i soukromým sektorem.

 Domluvte si konzultaci